Taky jste naštvaní že máte v práci na oběd jen půl hodiny a fotbálek v relax zóně není promazaný? Pak si přečtěte tento článek.
Znáte to. Ráno se vám nechce vstávat, pak musíte sednout do prochladlého auta, ve městě kolony… V práci pořád někdo něco chce, kolegové se hlasitě baví, někteří kýchají, jedna kolegyně pravidelně větrá i když je vám zima. Anebo se pořád dokola hádáte, jestli by měla být klimatizace zapnutá, vypnutá a jaký má vlastně vliv na zdraví. Pak musíte na meeting… no peklo. Ale není to tak dávno, kdy vypadaly pracovní podmínky třeba takto:
- V textilním průmyslu v Anglii v 19. století byly pracovní podmínky například pro děti velmi těžké. Děti byly nuceny pracovat až 16 hodin denně v neuvěřitelně nebezpečných podmínkách, často s bídnou hygienou a vystaveny nebezpečí zranění stroji. Většina z nich byla špatně placena a často byla donucena pracovat i přes nemoc nebo úraz.
- V období feudalismu v Evropě museli nevolníci (nebo rolníci) pracovat na polích svých pánů. Tito lidé často pracovali od úsvitu do soumraku a v podstatě neměli volno. Většina z nich měla nízké vzdělání a pracovali v opravdu nepředstavitelně těžkých podmínkách.
- V období průmyslové revoluce v Evropě v 18. a 19. století byli dělníci nuceni pracovat v nebezpečných továrnách, v nichž byla pracovní prostředí plná škodlivých chemikálií a nebezpečných strojů. Většina z nich neměla skoro žádná práva a pracovala na plný úvazek za pár peněz.
- V USA byli otroci nuceni pracovat na plantážích ještě v 18. a 19. století. Tito lidé pracovali v neuvěřitelně těžkých podmínkách, často bez odpovídající výživy a hygieny, a jejich „pracovní doba“ byla 18 hodin denně.
- V Anglii byli v 19. století „tkalci tlusté vlny“ nuceni pracovat v nebezpečných a zdraví škodlivých podmínkách. Tito dělníci trpěli vážnými zdravotními problémy, jako je chronický kašel, a mnoho z nich umíralo v mladém věku.
Tyto příklady ukazují, jak těžké a nebezpečné mohli být pracovní podmínky v nedávné minulosti a jak velký pokrok byl v této oblasti dosažen v průběhu posledních několika desetiletí. Žijeme v období největšího blahobytu vůbec, a neuvědomujeme si co všechno tomu předcházelo. Máme obrovské štěstí, že jsme se narodili do této doby, ačkoliv na tom nemáme vůbec žádnou zásluhu. Byli jsme zplozeni rodiči právě do tohoto století, měli bychom si vážit toho jaké máme štěstí a pracovat na tom, aby generace po nás, měly pracovní podmínky lepší a lepší.